HISTORIE

         Házená má na Plzeňsku od nepaměti bohatou tradici. Začátky patří české házené, plzeňským klubům Ikar, Star a Petřín. Vynikající házená se hrála v Bolevci, Újezdě, Starém Plzenci, Šťáhlavech,  Třemošné. Po reorganizaci tělovýchovy vznikl ve Spartaku ZVIL Plzeň silný oddíl národní házené, který navázal na tradici házenkářů Viktorie Plzeň.

         Přechod na mezinárodní házenou - handbal - se neobešel bez potíží. V Československu měla tato hra premiéru v roce 1949 , v Plzni se házená bez přízviska česká, poprvé hrála na Střelnici. Vybraný tým města se utkal s ATK Praha.

         V dalším roce - 1950 - se poprvé uskutečnilo mistrovství republiky v házené o sedmi hráčích. Plzeň se úvodního ročníku nezúčastnila. Tradice české házené byla v regionu příliš silná, diváci přijímali handbal s rozpaky, funkcionáři novoty zavádět nechtěli. Měnit zavedenou hru se však nechtělo ani starším hráčům. Novou hru okusili mladí házenkáři v době vojenské služby v ATK Praha, a proto v roce 1951 vzniklo v Plzni při oddílu české házené družstvo mezinárodní házené. Dolák, bratří Eretové, Havel, Hofman, Kugler, Kott, Kuda, Loučím, Nesvadba, Ulč, bratří Šteifové a Víchové, byla jména prvních plzeňských handbalistů.

          V roce 1953 se tým zúčastnil kvalifikace do celostátní soutěže, ve které skončil třetí, a to rozhodlo, že  v prosinci téhož roku, po schůzce hráčů a funkcionářů byl ustaven samostatný oddíl házené DSO Spartak Plzeň. U jeho zrodu byli - Eret, Loučím, Nekola, Nesvadba, Nykl, Pešl, Rutar, bratři Víchové. Po úspěšném startu v celostátní soutěži, která se hrála v roce 1954 ve třech skupinách, Plzeňané jednu z nich vyhráli  a postoupili do finále.     

          Od začátku pravidelných soutěží si Plzeň v lize získala pověst korunního prince, pravidelně totiž obsazovala druhou příčku za pražskými vojáky. Od roku 1954 do konce sezony 1972 byli Plzeňané osmkrát druzí, šestkrát třetí. Klubový dres oblékají Karel Šteif, Zdeněk Kugler, Miroslav Moulis a slavný a pověstný kanonýr Václav Eret.  Z Dukly přichází Karel Čermák, z Brna Zdeněk Černý. Mezi muži se objevuje dorostenec Jaroslav Karnold. Za úspěšnou reprezentaci na mistrovství světa ve Švédsku byli Václav Eret a Zdeněk Pešl jmenováni mistry sportu.

          Období let 1958 - 1960 přineslo týmu, již pod názvem Spartak Plzeň,  dvakrát třetí místo v soutěži, mezi muže přicházejí dorostenci Sviták a Jílek, Nykl a Vícha jsou jmenováni mistry sportu, Václav Eret po mistrovství světa v NDR zasloužilým mistrem sportu.

           Spartak Plzeň v sezoně 1959 - 1960 skončil v lize opět třetí. Do mužstva přichází Ota Kranát, z vojny se vrací Karnold, z dorostu Duda a Šafr. Reprezentanti západočeské metropole skončili třetí i v následujícím roce, ale spolu  s týmem Dukly Praha a Tatranu Prešov suverénně kralují československé házené. Tyto kluby jsou tradičně největším dodavatelem hráčů do státní reprezentace. V roce 1961 odchází do pražské Dukly  Sviták a Jílek, z dorostu tým doplňuje Vacek a Čejka. František Heřman  získal titul mistra sportu, Karel Čermák titul zasloužilého mistra sportu.

           Prvního mistrovského titulu se klub pod názvem Škoda Plzeň dočkal až v sezoně 1973 / 74, ale i předchozí léta byla jako již  tradičně velice úspěšná. Dvě druhá místa v lize v letech 1970 - 1972, kdy jsou v sestavě hráči Jandl, Jarý, bratři Šulcové,  Šnobl, Ebrle, Šedivec, Haber, Heřman, Trykar, Kranát, Duda, Čejka, Krepindl, Šafr, Lhotský. Do československého týmu na letní olympijské hry v Mnichově byli vybráni Jarý, Haber a Krepindl , reprezentace si přivezla z Německa stříbrné medaile po finálové porážce od týmu Jugoslávie, kterému podlehla 16:21. Trojice plzeňských olympioniků získává navíc ocenění - tituly mistrů sportu.

            Ve výčtu jmen nesmí chybět ani jména těch, kteří nikdy nezápolili o ligové body, ale mají na nich také svůj veliký podíl. První předseda oddílu František Kroc, musel překonat nepochopení ve vedení tělovýchovné jednoty, vedoucím mužstva byl Josef Loučím, Jaroslav Nekola a velkým klubovým obětavcem Rudolf Albrecht. K plzeňské házené neodmyslitelně patří i jméno klubového a později i reprezentačního lékaře Jiřího Jeschkeho, dorosteneckého kouče Josefa Valdmana, který vychoval plejádu hráčů slavných  jmen a byl i trenérem dorostenecké reprezentace.

           Plzeň se titulu mistra republiky dočkala. V neděli 2. června 1974 se hrálo utkání Plzeň - Dukla Praha, Plzeňané zvítězili 20:16, a i přesto, že do konce nejvyšší soutěže ještě chyběla sehrát tři kola, bylo jisté, že v západočeské metropoli se poprvé v historii klubu bude slavit mistrovský titul. Mistrovské medaile získali Říha, Rybář, Kugler, Haber, Rojík, Lhotský, Jarý, Ebrle, Tuček, R. Šulc, Krepindl, Čejka, J. Šulc, Šedivec, trenérem byl Václav Eret,vedoucím týmu Miroslav Eret.

          Druhý titul se stěhoval do Plzně až po dlouhých čtyřiadvaceti letech - v roce 1998. Rozhodl o tom třetí zápas play-off, který se uskutečnil na karvinské palubovce. Plzeň v sestavě J. Štochl, P. Štochl - Bokr, Špalek, Pauza, Piroch, Bečvář, Nocar, Mráz, Blecha, Tonar a Šetlík porazila Karvinou 24:23, domácí Baník Karviná prohrál po dvou letech poprvé v domácím prostředí, mužstvo koučoval Vladimír Haber.

          Plzeňští házenkáři po roce dokázali titul i obhájit, ale to již je novodobá historie klubu.